PODPORUJEME


Zdeněk Hraba
do Senátu!

(obvod 41, Benešov)


Stanislav Balík
do Senátu!

(obvod 65, Šumperk)


Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

23.07.2013

Autor: Čestmír Hofhanzl

Povodně – důsledek ztráty soudnosti a zdravého rozumu

Komentář k (nejen) nedávným povodním.


Jako selský synek nezapomenu na tátu, jak na jaře obcházel pole s motykou a hráběmi a čistil stružky, aby voda mohla z pole odtékat. V krajině byly po katastru obce rozesety studánky, ze kterých se dalo pít. O senách a o žních se do studánek dával džbán s vodou okyselenou octem na uhašení žízně. Neexistovalo, aby v době mokra po deštích vjel sedlák s vozem do pole, to aby půdu neudusal. Kyprá půda s vysokým obsahem humusu byla zárukou dobré sklizně. Chlévský hnůj byl v těch dobách prakticky jediným hnojivem. Při podmítce a pak při hluboké orbě na podzim byla brázda plná žížal, za pluhem létala hejna racků.

Odsunutí Boha

Vystudoval jsem střední zemědělskou školu v Táboře. Nejdůležitějším předmětem byla pedologie - půdoznalectví s nezapomenutelným přednesem mohutného profesora Fábery. Základem výuky zemědělství byl důraz kladený na poznání půdy a její struktury. V pěstování to byl důraz na osevní postupy, na střídání plodin. To vše je čas minulý, zastaralý, nemoderní, zemědělská prehistorie. Zkušenosti, rozum, usilovnost hospodáře, které zajišťovaly slušnou úrodu, nahradily chemie, technologie, velké stroje. Díky chemii, strojové technologii, geneticky vyšlechtěným odrůdám mohli noví šéfové zemědělských družstev a státních statků - dříve holiči, nádeníci, místní povaleči - dosahovat stejných a vyšších sklizní než dřívější nejlepší hospodáři. Zemědělce - hospodáře nahradili předsedové, ředitelé, agronomové, zootechnici družstev a státních statků. Z českého venkova a nejen z něho hospodáři zmizeli. Institut hospodáře na půdě, dědičný úvazek venkovských rodů, pro které bylo odpovědné hospodaření na půdě tradicí přecházející z generace na generaci, zanikl.

Pamatuji si, že v mém dětství nikdy nebyla i v období velkých dešťů tak ohromná eroze, aby voda splachovala půdu z rozsáhlých ploch polí. Krajina byla rozčleněna mezemi, remízky. Vodeteče a potoky byly tam, kde je za staletí příroda přirozeně umístila. Žádného hospodáře nenapadlo poroučet větru, dešti. Pole byla tam, kde nehrozila pohroma. Louky a remízky byly nejen zdrojem píce, ochranou pro zvěř, měly i svou funkci vodoochrannou. Taková krajina měla mnohonásobně větší schopnost jímat a zadržovat vodu.

Komunismus vymysleli polovzdělanci, dnes bychom řekli technologové manipulace mas lidského živočišstva. Technokratičtí manipulátoři neschopní chápat člověka jako tvora Božího, který vytvořil kulturu - to, čemu říkáme civilizace. V době vznikání kultury se nejlepší a největší duchové stávali tvůrci náboženských systémů, filosofy. V obecném povědomí byl udržován pocit avědomí, že je nad námi něco vyššího, vyšší princip, který brání našemu zdivočení, naší zhůvěřilosti. Růst exaktního poznání a z něho odvozené vyšší využívání možností a darů přírody zvyšovalo blahobyt. Talenty ducha, charakteru měnily své priority, místo kazateli se stávali vědci či obchodníky. A na jejich místa, tak důležitá pro étos, charakter a udržování idejí společnosti, nastupovali duchové druhořadí: demagogové a nakonec banditi.

Ideje socialismu, komunismu, scientismu, nadčlověctví jsou plodem toho vývoje. V běhu procesu „ovládnutí" přírody se měnily priority lidského společenství a rozběhl se proces zániku kultury - tedy chápeme-li kulturu jako hledání krásy, souladu, uměřenosti. Co označujeme civilizací se zjednodušovalo, stávalo se technologií manipulace společenské masy. Smyslem politiky se stalo přizpůsobování průměru. Proces rozkladu kultury završili ideologové manipulace masových společností teoriemi socialismu, komunismu, nacismu, spotřebních společností. Z jejich teorií vypadl princip Boha. Nehodil se do nich. V očích těchto manipulátorů totiž nad člověkem, kterého fiktivně pasovali do role vládce přírody, žádný vyšší princip, žádný Bůh být ani nemohl. Bůh sám a zejména pokud si je člověk Boha vědom dbá v kritických situacích na udržení křehké slupky kultury, která drží zvíře v člověku v určitých hranicích, a připomíná člověku, že nemůže všechno. Liberální polovzdělanci povznesení nad krutou realitu světa a dějin, nechápající síly zla dřímající v živočišné podstatě člověka, se pokusili nahradit Boha papírovým principem Listiny práv a svobod, moderním „desaterem", které by dávalo hranice banditům ovládajícím dnešní svět a manipulujícím společností podprůměru. To fiktivní desatero, papír popsaný vznešenými pojmy, však není garantováno ničím. Možnosti využití a zneužití Listiny práv jsem měl možnost pozorovat v počátku rozmachu Pravdy a lásky, v prvém roce Sametové revoluce při schvalování tohoto falešného desatera ve Sněmovně. V průběhu let jsem pak viděl netušené možnosti jejího zneužití.

Na půdě se hospodaří!

Budovatelé lepšího příští zahájili, po vítězství pracujícího lidu v roce 1948, svůj pochod na venkově likvidací kulaků a vesnických boháčů - nejlepších hospodářů, elity venkova. Elity, která věděla, za jakou hranici nesmí jít, co při hospodaření na půdě nesmí překročit. Podle technických možností, které soudruzi právě měli, rozorali meze, udělali lány polí. Vše jen za technickým účelem zjednodušit si manévrování strojů na polích. Zmeliorovali vše, na co jim stačily prostředky, a vodu v krajině dali pod zem do trubek. Nezapomenu na náhradní rekultivaci říčky Stropničky nad mým rodným městečkem Borovany. Meliorovali říčku, která více než dvacet kilometrů od Borovan až k Novým Hradům meandrovala širokou luční nivou. Každé jaro byla tato niva zaplavena vodou z tajícího sněhu a zpomalovala její odtok. Udělali ze Stropničky stružku, ta končila v „koupališti" za kamenným mostem, kde býval jez. Den po ukončení rekultivace a slavnostním uvedení do provozu přišla letní bouřka a koupaliště vyplnila dvoumetrová vrstva bahna. V koupališti již nikdo nesmočil nohu. Takových stupidních budovatelských akcí se v zemi realizovaly tisíce. Kolchozní komunismus vytvořil z české krajiny tovární halu. Továrnu bez střechy, v níž družstevní nádeníci pod vedením svých výrobních rukovoditelů zajišťovaly výrobu potravin pro pracující plebs. Nikoho z budovatelů blahobytu nezajímalo, že krajina a půda jsou živým organizmem. Není nad ní střecha, je součástí přírodního systému a jeho cyklů, které je dobré respektovat.

Při normálním běhu života, kdyby s Rudou armádou nepřijel do naší země debilní východní komunismus, byl bych jistojistě sedlákem. Zemědělství jsem vystudoval, ale odmítl jsem se stát jezeďákem. S oklikami, jak mě soudruzi odmítali pustit na studia, jsem vystudoval přírodní vědy, biologii. Na jaře 1990 svitla naděje na změnu, v červnových volbách jsem se dostal do České národní rady. Vrátil jsem se k záměrům svého mládí s nadějí, že snad půjde něco ovlivnit. Stal jsem se členem Zemědělské komise a Výboru pro životní prostředí České národní rady, později Poslanecké sněmovny. Měl jsem příležitost a možnost pozorovat, jaké úmysly měli revoluční stratégové, co znamenala Pravda a láska. První porevoluční ministr zemědělství Bohouš Kubát byl chaot, který neměl žádnou koncepci. Stal se ministrem díky tomu, že jako veterinář pečoval Václavu Havlovi o jeho psa. Zasedání zemědělské komise šéfovali předsedové a zástupci zemědělských družstev. Jejich zájmem bylo, aby se na podstatě a způsobu zemědělství nic nezměnilo. Maximálně chtěli, aby se oni, a technokratická vrstva správců kolchozního zemědělství, kterou vytvořil mechanistický komunismus, stala jakýmisi magnáty zemědělské výroby. Úvahy o tom, co technologický způsob kolchozní výroby potravin udělal s krajinou, co je třeba v této neopakovatelné době změnit a udělat, jim v žádném případě nepřišly na mysl. Revoluce Pravdy a lásky měla v zemědělství jediný cíl a smysl: modernizovat komunistickou kolchozní výrobu potravin. A z družstevních předsedů, zootechniků, agronomů udělat jakési „polovlastníky" právnických osob, družstev a společností s ručením omezením. S nimi se svezla část restituentů, z nichž někteří se pokusili obnovit i odpovědné hospodaření na půdě. Základní trend byl postaven na pokračování bezohledné exploatace krajiny. Necitlivé počínání si v krajině a její drancování je dnes ještě horší než za komunistických kolchozů. Ze západu dovezli ještě větší stroje a traktory. Nic, žádná pravidla dnes neomezují podnikatelskou zhůvěřilost postkomunistických podnikatelů na půdě. Ke slunečním elektrárnám na zemědělské půdě, k velkoplošnému pěstování kukuřice pro bioplynové stanice netřeba nic dodávat.

Pokoušeli jsme se v letech 1992 - 1996 v Zemědělském výboru tlačit na to, aby se dělaly pozemkové úpravy krajiny, opravila se nejhorší zvěrstva, která kolchozní exploatace na krajině spáchala. Neměli jsme šanci. Takové malichernosti byly pod rozlišovací schopností velikánů řídících proces modernizace výrobních procesů komunistické technologie a jejich úpravu na podnikatelství. Přes „státníky", jak media nazývala Pepina Luxe a budoucího sovětského satrapu „taťku Klause", nic takového nemělo šanci projít. Josefa Luxe jsem tehdy nazýval „šéfem drůbežárny". To byla před kariérou „státníka" jeho funkce v JZD Zálší. Na mně jednou Lux syčel, „Proč vy mě tak nenávidíte, vy musíte být velmi zlý člověk". Odpověděl jsem: „Pane ministře. To není o nenávisti, vy děláte hajzloviny a svinstva, které naši zemi poznamenají na desetiletí." Dodnes velebená Sametová revoluce se svou Pravdou a láskou neudělala nic pro to, abychom se oddělili od celé té technologické komunistické zhůvěřilosti. Její základní signál byl: zneužití a zločin se nebudou trestat, pokračujeme. Vlastnické subjekty, které „samet" - pod heslem udržení vysokých sklizní a dobré tradice zemědělských družstev a státních statků - v převážné většině zakonzervoval, jsou takového typu, že v nich nikdo nenese dlouhodobou odpovědnost. Nikdo, žádná vláda, takto ustavené a definované subjekty nepřinutí dotacemi, nařízeními ani jinými opatřeními k tomu, aby se tito „podnikatelé" chovali k půdě a ke krajině s dlouhodobým pohledem hospodáře. Ostatně, je zhůvěřilost mluvit o podnikání na půdě. Na půdě se přece odjakživa hospodaří!

Nejen pole...

To, co jsem viděl v zemědělství, se podobným způsobem odehrálo v lesním hospodářství. Lesní krajina měla výhodu. Les jako subjekt lidského využívání má jiné vnitřní kvality i zcela jiné časové dimenze. Reformou lesnictví komunističtí reformátoři nazvali tunel, kterým již přes dvacet let tečou peníze ze zdrojů lesa do kapes technologických mafiánů, kteří tuto „reformu" před dvěma desetiletími vymysleli. Domnívám se, že i z lesní krajiny v daném období odtéká více vody ze srážek, které v lese spadnou. Více než dvacet let bylo hlavní starostí politických činitelů i lesních „podnikatelů" jak z lesa získat co nejvíce peněz. Vykrádá se, a to především ze státních lesů, jejich podstata: dřevo, které našetřili naši předkové. Peníze jdou do kapes postkomunistických mafiánů, nikoliv do budoucnosti lesa.

Pozitivním krokem i přístupem v „posametové" době byl program obnovy a výstavby rybníků v prameništích a jejich blízkosti sloužících k zachycení vody v místech, kde začíná její cesta krajinou. I s korupcí, která jistojistě kolem rozdělování peněz byla, šlo o jednu z mála rozumných investic. V celém problému, který budeme muset řešit, je to ale jen zlomek nezbytných výdajů.

Exemplárním případem zločinné hlouposti, která se stala ve jménu ochrany přírody, svobody přírodních procesů, či práv kdejakého stolístku sedmitečného na svobodný rozvoj, je proces zničení smrkových lesů v Národním parku Šumava. Byl jsem u zakládání národního parku, v parku jsem pracoval. Celá devadesátá léta jsem celý ten proces zblízka pozoroval. Ve svém důsledku, ve vztahu k vodě, její bilanci a zadržování v krajině, měl tento „hrdinský epos" ochrany práv lýkožrouta smrkového podobný efekt, jako náhradní rekultivace říčky Stropničky před půlstoletím. Devastace porostů zvýšila odtok vody z celé postižené oblasti a zničila hodnoty, které příroda a člověk za staletí v daném území vytvořily. Profesně jsem biolog, ekologický fysiolog. Co se stalo, co se odehrálo na Šumavě, nemělo s vědeckým poznáním nic společného. O území Národního parku Šumava byl jiný, „vyšší" zájem. Všechny ty „tance" konané ve jménu ideálů ochrany přírody a zaklínající se vědou měly přízemní pozadí zájmu o toto strategické území. Propůjčily se k tomu tisíce nešťastníků, kteří již nevěděli, co který pojem znamená, i tituly ověnčené osobnosti, které chtěly pokračovat ve své kariéře.

Relativismus

Když odešel z našeho světa Bůh, přestala existovat morálka. Exaktní poznání je přímým následkem, resp. produktem morálky. Když přestane existovat morálka, vytratí se pojem pravdy. Pravdou se stává to, co se momentálně hodí. To je podstatou revoluční Pravdy a lásky v komunistickém provedení. Když jsem se v té době pokoušel argumentovat ve Sněmovně, abychom hledali pravdu a podle toho pak jednali, setkal jsem se s posměchem. „Pravda není, co je to pravda, každý má svou pravdu". Nikdy jsem nedostal jinou odpověď. Na takovém „hnojišti" jsme pod sloganem, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" stavěli „hnojiště" ještě větší. To, k čemu položil hluboké základy komunismus a déle rozvinul šlendrián Pravdy a lásky, je přitom hlavní příčinou dnešní krize politické, společenské, podnikatelské. Stejně jako neschopnost a neochota pochopit, co se stalo s krajinou, neschopnost a neochota začít opravovat škody na celém našem přístupu k chování se ke krajině, byly jednou z největších příčin posledních tří velkých povodní v průběhu posledních dvou desetiletí.

Příčinou rozsahu a důsledků tří velkých povodní v letech 1997, 2002 a v letošním roce tedy není především změna klimatu a velké deště. Příčinou je lidská hloupost a nepoučitelnost. Dokud se nezmění celkový přístup našeho využívání krajiny a chování se ke krajině, povodně budou a my budeme stavět jednu blbost na druhou.

Ztratili jsme zdravý rozum, soudnost, poslechli falešné volání krysařů. Ekonomická transformace nás nemohla zachránit. Celá společenská stavba byla a je shnilá. Nositeli „pravdy - lži" byli podvodníci a hlupáci. Povodně jsou svědectvím přírody, kterým nám to dává vědět.