Autor: Jan Kubalčík

Pár otázek po volbách do EP

Dobře položená otázka je polovina odpovědi.

Právě skončené volby do Evropského parlamentu na řadu otázek odpověděly, ale jak to tak bývá hned jsou tu otázky jiné, neméně náročné...

Zaplují zvolení poslanci ANO2011 v Evropském parlamentu do své dosavadní Renew Europe, tedy frakce s přesně opačným zaměřením, než je program, se kterým hnutí pana Babiše zvítězilo?

Připustí vláda, aby člen Evropské komise za Českou republiku vzešel z politického proudu, který voliči výrazně odmítli?

Jak dlouho ještě může vydržet ODS ztrácet své voliče proto, aby TOP09 získávala mandáty?

Pochopí KDU-ČSL, že nadbíháním liberálním voličům jejich hlasy ani náhodou nezíská, zatímco ty konzervativní spolehlivě odradí?

Když Piráti dostali takový výprask ve volbách, ke kterým se tradičně jejich voliči dostavují nadproporčně, sledujeme konec Pirátů v Čechách?

Je Danuše Nerudová schopna elementární sebereflexe?

Co s ministrem vnitra, který neví, že nacismus - tedy národní socialismus je levicová ideologie?

Nechají si občané ČR nakukat, že pánové Šlachta a Turek mají něco společného s konzervatismem? Tohle možná zaslouží drobný historický výklad: pan Šlachta, to je ten, který byl v r. 2013 podstatnou aktivní součástí revolučního procesu, tedy protiústavního (nebo - při nejlepší vůli - mimoústavního) odstavení vlády tehdejší většiny v Poslanecké sněmovně (za další revolucionáře by bylo lze označit např. některé státní zástupce či tehdejšího relativně čerstvě přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana). Výsledkem, jak si pamětníci jistě snadno vzpomenou, byla úřednická vláda, předčasné volby a nástup vlády pana Sobotky s ministrem financní bez čistého lustračního osvědčení pana Babiše, která zrušila i ten krotký pokus o skutečnou reformu penzijního systému, jež byl učiněn vládou pana Nečase... čímž se obloukem ocitáme zpět v přítomnosti: otrávené plody rozvratu, ke kterému pan Šlachta tak ochotně významně přispěl, sklízíme dodnes. To, že pan Turek s paní Bartůšek možná skončí ve frakci ECR, je reálpolitika a na věci to nic nemění.

To už je mezi námi tak málo pamětníků, že soudružce Konečné prošel bez oprávněného výsměchu klasický komunistický „boj za mír" a neodradilo jí to voliče? Nebo je tu prostě dost komunistů, kteří naopak přesně vědí o co jde a dali jí svůj hlas právě proto?

Změní pan Okamura v zájmu svého politického podnikání názory a pokusí se zalovit v jiných vodách, nebo zvolí jinou strategii?

Jak si vysvětlit, že volební výsledky lidí jako paní Nejedlová jsou (dlouhodobě) mizerné, ale jejich program se přesto (dlouhodobě) realizuje ve velkém? Neměly by volby mj. způsobovat, že program nezvolených, tedy program voliči odmítnutý, zůstává „u ledu"?

Existuje v ČR dostatečný počet občanů, kteří by podpořili stranu, která je současně ostře a autenticky proti zelenému fanatismu, genderové ideologii (a dalším progresivním bludům) a nekontrolované kulturně nekompatibilní imigraci, stejně jako stojí jednoznačně na straně Ukrajiny v jejím zápase o přežití?

Autor je předsedou Konzervativní strany.